Taneční sdružení ČR


Kontakt

 

Taneční sdružení ČR
Celetná 17
Praha 1
110 00
Česká Republika
Telefon: +420 724 602 763

 

Životní jubilea v březnu PDF Tisk Email
Středa, 20 Únor 2013 15:50
Počet zobrazení : 2405
V březnu 2013 oslaví významné životní jubileum:

NERMUT Jiří
(8. 3. 1923)
Český tanečník, choreograf a baletní pedagog, nositel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet (2005). Člen Českého lidového divadla v Brně (1942 – 1943) a Národního divadla Brno (1954 – 1974), sólista, choreograf a umělecký šéf baletu NDB.

TÁZLAROVÁ Jitka
(18. 3. 1938)
Zakladatelka a ředitelka 1.soukromé taneční konzervatoře v Praze (nyní konzervatoř Ivo Váni Psoty).

HULEC Vladimír
(10. 3. 1958)
Kritik a publicista



NERMUT Jiří
(8. 3. 1923)
Český tanečník, choreograf a baletní pedagog, nositel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru balet (2005). Člen Českého lidového divadla v Brně (1942 – 1943) a Národního divadla Brno (1954 – 1974), sólista, choreograf a umělecký šéf baletu NDB.
Jiří Nermut patří k nejvýznamnějším osobnostem českého baletního umění poválečné éry. Jako pro mnoho jiných i pro tohoto pardubického rodáka vedla jeho cesta k baletu prostřednictvím slavné Psotovy baletní školy.
Kromě intenzivního studia baletu, studoval Jiří Nermut rovněž také na varhanickém a dramatickém oddělení brněnské Konzervatoře a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity francouzštinu a tělesnou výchovu.
Jiří Nermut se stává jedním z pilířů sólistického vynikajícího Psotova souboru po Mistrově návratu z Ameriky. V té době se také soustavně začíná věnovat choreografii. Jako tanečník se mimořádně úspěšně prezentoval především v nejrůznějších lyrických a milovnických partiích jako byli Princové v Čajkovského Labutím jezeře a Prokofjevově Popelce, Václav v Bachčisarajské fontáně a především Romeo v Prokofjevově baletním zpracování slavné Shakespearovy tragédie.
Po Psotově smrti se stává Jiří Nermut choreografem a od roku 1955 šéfem baletu. Tuto funkci vykonává do roku 1961. Poprvé se jako choreograf představil brněnskému publiku na jevišti nynějšího Mahenova divadla nastudováním Borodinových Poloveckých tanců v červnu 1952 ve večeru složeném ze tří baletů. Následovala Chačaturjanova Maškaráda, Prokofjevova Popelka a zejména jeho výtečná inscenace Romea a Julie. První Nermutovou inscenací, kterou vytvořil ve funkci šéfa baletního souboru, byly Asafjevovy Plameny Paříže v roce 1956, s nimiž posléze soubor hostoval v Paříži.
Do historie brněnského a českého baletu se Jiří Nermut jako choreograf vepsal především svým nastudováním původní premiéry pozoruhodného baletu Jaroslava Doubravy Don Qujjote. Z moderního repertoáru uvedl v Brně Brittenova Prince ze země pagod, v němž rovněž ztvárnil titulní roli, Nikotinu a Signorinu Gioventù Vítězslava Nováka či Straussův Ples kadetů.


TÁZLAROVÁ Jitka
(18. 3. 1938)
Zakladatelka a ředitelka 1.soukromé taneční konzervatoře v Praze (nyní konzervatoř Ivo Váni Psoty).
Absolventka brněnské Taneční konzervatoře (1957) a TK HAMU (1983).
Jako interpretka vytvořila řadu menších i větších rolí v divadlech v Liberci, Ústí nad Labem, Prešově a Opavě.

HULEC Vladimír
(10. 3. 1958)
1973–1977 absolvoval Gymnázium v Pardubicích,
1977–1984 vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze, obor přibližné a numerické metody.

V době středoškolských studií spolupracoval v Pardubicích s Yorickovou pantomimou režiséra Huberta Krejčího.

Od 1979 byl členem pražského Studia pohybového divadla (SPD) režisérky Niny Vangeli, které navázalo na práci slavného Křesadla Václava Martince. V SPD působil až do jeho zániku začátkem 90. let..
1988 kromě toho založil experimentální Alternativní scénu SPD, později Alternativní scéna, 1995 Alternativní scéna Propast, zaměřenou na improvizovaný tanec a aplikaci nových poznatků z oblasti alternativního divadla. Působila až do konce 90. let.
Hráli v nejrůznějších nedivadelních prostorách, přírodě, intravilánu, zúčastňovali se různých akcí alternativní kultury, happeningů apod.
1990–1992 soubor působil v pražském branickém studiu Rampa.
K jeho nejvýznamnějším projektům patřily performance
1993 Jak zatančit dům ,
1994 Artaud,
1996 Tanec nad propastí.
1992 se soubor účastnil Šrámkova Písku a Jiráskova Hronova, kde předvedl své Performance č. 9 a 10.

1989 V.H. zahájil svou publicistickou činnost založením samizdatových Pohybových novin, které vycházely 2 roky.
1991 byl přijat do Divadelního ústavu jako odborný pracovník pro činoherní a alternativní formy divadla. Zde poprvé publikoval oficiálně.
Od roku 1992 je redaktorem Divadelních novin.
1995 byl souběžně krátce i vedoucím redaktorem Tanečních listů.
Od 1998 do léta 2006 redakčně spolupracoval s literární přílohou Salon deníku Právo.
2008 spolupracuje nejčastěji s deníky Mladá fronta Dnes a E15 a s týdeníkem Reflex. Dále s časopisy Loutkář a Amatérská scéna a s nepravidelně vycházejícími časopisy Taneční zóna (je zde i členem redakční rady) , The Heart of Europe, Theatre/Divadlo a dalšími, vedle toho také s Českým rozhlasem a Českou televizí (Katovna aj.).
2000 založil s Janem Dvořákem revui nezávislé kultury Orghast. Po mnoho let působí jako publicista i na Jiráskově Hronově a Festivalu evropských regionů v Hradci Králové, kde bývá členem redakce festivalových zpravodajů.
Knižně vydal antologii alternativy v českém divadle 1. poloviny 90. let Příští vlna – Next Wave (Pražská scéna, 1996, spoluautor Jan Dvořák), knihu rozhovorů s „démony“ českého divadla Skoč do propasti (Pražská scéna, 2000), je spoluautorem (spolu s Lucií Němečkovou a Zdeňkem A. Tichým) monografie režiséra Vladimíra Morávka U nás nudou neumřete (Pražská scéna, 2004), členem autorského týmu monografie Ivan Rajmont (hlavní autor Zdeněk A. Tichý, Pražská scéna, 2005) a autorem kapitoly Yorickova pantomima – Svět krásy, vnitřního klidu a tajemství publikace Divadla svítící do tmy / Nesoustavné nahlédnutí do historie malých neprofesionálních scén 70. let 20. století (NIPOS Praha, 2006).